Mast z kostivalu na bolavé klouby a páteř

Kostival má velkou hojivou sílu. Vnitřně můžeme kostival užívat jen krátkodobě a v malých dávkách, například na žaludeční vředy, záněty střev nebo při kašli a onemocnění plic. Ovšem nejlepší využití pro něj najdeme ve formě mastí a obkladů. Při vnějším použití je to vynikající prostředek na zhmožděniny, zlomeniny, záněty svalů, bolesti kloubů a páteře, bércové vředy a křečové žíly.

Kostival Lékařský

Kostival lékařský patří do čeledi brutnákovitých. Je to vytrvalá rostlina. Lodyha dorůstá do výšky až jednoho metru. Květy se rozvíjejí od května do září. Jako drogy se užívá kořen.

Roste skoro v celé Evropě. I u nás se vyskytuje velmi často. Nalezneme ho tam, kde je hodně vláhy. Tedy podél potoků, na vlhkých loukách a ve vlhkých příkopech, na mokřinách a ve vlhkém houští.

Droga obsahuje alantoin, mnoho slizu, třísloviny, silici, sliz, organicky vázaný vápník, glykosid consolidin, alkaloid cholin, asparagin a další složky. Nezapáchá, chutná sladce, má stahující chuť.

Jak kostival pěstovat a kdy sbírat

Nezbytnou podmínkou pro pěstování kostivalu je dostatek vláhy. Pěstování ze semen je zdlouhavé, proto ho většinou množíme kořenovými řízky. Připravíme si na jaře políčko, zasadíme ho do řádků, aby mezi rostlinami byly mezery asi 45 cm. Po vzejití rostliny vytrháme plevel, protrháme rostlinu a více péče už mu nemusíme věnovat. Oddenek se sklízí až druhý rok na jaře v březnu až dubnu, před začátkem vegetace nebo na podzim v září až říjnu, kdy rostlina v přípravě na zimní období stahuje veškerou svou sílu do kořenů. Vykopeme rostlinu, hlavici se zbytkem listů odřízneme, kořeny důkladně omyjeme. Kořen podélně rozřízneme a necháme na stinném větraném místě zavadnout. Sušíme pozvolna v mírném teple do 40°C. Uchováváme v dobře uzavřených skleněných nebo plechových nádobách. Nejúčinnější je ovšem kořen čerstvý, který může uchovávat, podobně jako mrkev, přes zimu ve sklepě v bedýnce s pískem.

Využití v domácím lékařství

Nejčastěji ji použijeme zevně ve formě mastí nebo obkladů namočených v odvaru. Vnitřně se rozhodně nedoporučuje používat dlouho a raději jen v malých dávkách, protože může mít toxický účinek na játra a také účinek karcinogenní. Vnitřně se užívá při žaludečních vředech, zánětech žaludku a střev, nebo se užívá kostivalové víno při plicních chorobách, ale na tyto potíže může použít i bezpečnější bylinky.

  • Odvar na kožní nežity nebo zhmožděniny svalů : použijeme 50g oddenku pokrájeného na menší kousky a 1/2 litru vody. Vaříme 10 minut. V odvaru namáčíme obklady a přikládáme na postižená místa. Na nežity používáme obklady teplé a na zhmožděniny obklady studené.
  • Kašovité obklady: usušené kořeny umeleme na prášek, smícháme s šálkem vařící vody a pár kapkami rostlinného oleje a umícháme na kašičku. Tu naneseme na plátěný obklad, přiložíme na postižené místo a dobře zabalíme.
  • Mast z čerstvých kořenů: 6 čerstvých, dobře omytých kořenů na jemno nakrájíme a opatrně zahříváme ve 250g rozpuštěného nesoleného vepřového sádla (můžete použít i jiný tuk, například vazelínu nebo bambucké máslo, ale vepřové sádlo má výbornou schopnost ve vysoké míře vstřebávat účinné látky z bylin a dobře je transportovat i do hlubších vrstev kůže). Nejlépe v nekovové nádobě a ve vodní lázni než přímo na plotýnce. Necháme odstát v chladu minimálně přes noc. Ideálně necháme odstát týden, ale během té doby několikrát mast rozehřejeme a zase necháme ztuhnout, protože tím se nám podaří z kořene vyluhovat maximum účinných látek. Nakonec mast opět rozehřejeme a přefiltrujeme přes bavlnu nebo gázu. Přidáme trochu včelího vosku a promícháme. Také můžeme nakapat pár kapek nějaké příjemné vonné silice. Naplníme do čistých a suchých kelímků, necháme vychladnout a uložíme do chladu a temna, kde nám vydrží i rok.
  • Mast se sušeného kořene: vezmeme 1 lžičku práškovaného sušeného kořene (usušený kořen umeleme na prášek) a rozetřeme se 3 lžícemi vepřového nesoleného sádla. Přidáme trochu rozehřátého včelího vosku a mažeme zevně postižená místa ke zmírnění bolestí kloubů, šlach a svalů.